Klasifikace mastných kyselin

V přírodě existuje asi 40 různých mastných kyselin, které jsou klíčovými složkami lipidů. Fyzikální vlastnosti mnoha lipidů závisí na stupni nasycení mastných kyselin a délce uhlíkových řetězců. Mezi nimi pouze mastné kyseliny se sudými atomy uhlíku mohou být absorbovány a využity lidským tělem. Mastné kyseliny lze klasifikovat podle jejich různých struktur a lze je také klasifikovat z hlediska výživy podle jejich nutriční hodnoty pro lidské tělo. Klasifikace podle délky uhlíkového řetězce. Lze jej rozdělit do tří kategorií: mastné kyseliny s krátkým řetězcem (obsahující 2-4 atomů uhlíku), mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem (obsahující 6-12 atomů uhlíku) a mastné kyseliny s dlouhým řetězcem (obsahující více než 14 uhlíkových atomů atomy) mastné kyseliny. Lidské tělo obsahuje především lipidy složené z mastných kyselin s dlouhým řetězcem.
Mastné kyseliny se skládají ze tří prvků: C, H a O. Jsou to alifatické uhlovodíkové řetězce s karboxylovou skupinou na jednom konci a jsou součástí mnoha komplexních esterů. Nízkoúrovňové mastné kyseliny jsou bezbarvé kapaliny se štiplavým zápachem, zatímco vysoké mastné kyseliny jsou voskovité pevné látky bez zjevného zápachu. Mastné kyseliny mohou být za dostatečného množství kyslíku oxidovány a rozkládány na CO2 a H2O, přičemž se uvolňuje velké množství energie, takže jsou jedním z hlavních zdrojů energie pro organismy.
Mastné kyseliny lze klasifikovat mnoha způsoby, a to následovně.
Podle různých klasifikací délky uhlíkového řetězce
Lze je rozdělit na: mastné kyseliny s krátkým řetězcem, mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem a mastné kyseliny s dlouhým řetězcem.
Mastné kyseliny lze rozdělit na následující podle různých délek uhlíkového řetězce:
Mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA), jejichž atomy uhlíku jsou menší než 6, se také nazývají těkavé mastné kyseliny (VFA);
Mastné kyseliny se středním řetězcem (MCFA) označují mastné kyseliny s 6-12 atomy uhlíku na uhlíkovém řetězci, jejichž hlavními složkami jsou kyselina kaprylová (C8) a kyselina kaprinová (C10);
Mastné kyseliny s dlouhým řetězcem (LCFA), jejichž atomy uhlíku jsou větší než 12. Většina potravin obsahuje mastné kyseliny s dlouhým řetězcem.
Klasifikace na základě nasycení a nenasycenosti uhlíkovo-vodíkového řetězce
Mastné kyseliny lze rozdělit do tří kategorií na základě nasycení a nenasycenosti uhlíkovo-vodíkového řetězce, a to:
Nasycené mastné kyseliny (SFA), které nemají žádné nenasycené vazby na uhlík-vodíkový řetězec;
Mononenasycené mastné kyseliny (MUFA), které mají jednu nenasycenou vazbu na uhlík-vodíkový řetězec;
Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA), které mají dvě nebo více nenasycených vazeb na uhlík-vodíkový řetězec.
(1) Nasycené mastné kyseliny nemají v řetězci uhlík-vodík žádné nenasycené vazby, obvykle v rozmezí od C4 do C38. Mastné kyseliny se 4 až 24 atomy uhlíku se často nacházejí v olejích a tucích, zatímco ty s více než 24 atomy uhlíku se nacházejí ve voscích. Podle po pevné při pokojové teplotě). Nejběžnější nasycené mastné kyseliny v živočišných a rostlinných olejích jsou kyselina máselná, kyselina kapronová, kyselina kaprylová, kyselina kaprinová a vyšší nasycené mastné kyseliny, jako je kyselina hexadekanová (kyselina palmitová) a kyselina oktadekanová (kyselina stearová), následovaná kyselinou dodekanovou (laurová kyselina), kyselina tetradekanová (kyselina myristová) a kyselina eikosanová (kyselina arachidová).
(2) Nenasycené mastné kyseliny Mastné kyseliny s jednou nebo více nenasycenými vazbami ve svých molekulách se nazývají nenasycené mastné kyseliny.
Nenasycené mastné kyseliny jsou obvykle tekuté a nacházejí se většinou v rostlinných olejích, jako je arašídový olej, kukuřičný olej, sójový olej, ořechový olej (tj. arganový olej), řepkový olej atd. Podle počtu nenasycených vazeb je lze rozdělit na mononenasycené mastné kyseliny (jedna nenasycená vazba, jako je kyselina myristová, kyselina palmitolejová, řepkový olej) a polynenasycené mastné kyseliny (dvě nebo více nenasycené vazby, jako je kyselina linolová a kyselina linolenová). Kyselina linolová, kyselina linolová a kyselina olejová jsou nejčastější nenasycené mastné kyseliny.
Bylo zjištěno, že některé polynenasycené mastné kyseliny (mastné kyseliny s poslední nenasycenou dvojnou vazbou mezi třetím a čtvrtým atomem uhlíku, počítáno od methylového konce) mají pro lidský organismus speciální funkce. Nejdůležitější mastné kyseliny tohoto typu jsou C22:6 (4,7,10,13,16,19-kyselina dokosahexaenová neboli DHA) a C20,5 (5,8,11,14,{{14 }}kyselina eikosapentaenová nebo EPA), obě jsou důležitými funkčními látkami. Studie ukázaly, že DHA má dobrou funkci posilování mozku a je účinná při Alzheimerově chorobě, atopické dermatitidě a hyperlipidémii; EPA může snížit agregaci krevních destiček, prodloužit dobu koagulace krve po krvácení a snížit výskyt infarktu myokardu. Kromě výše uvedených funkcí může EPA také snížit viskozitu krve, zvýšit koncentraci cholesterolu s vysokou hustotou (dobrý cholesterol) a snížit koncentraci cholesterolu s nízkou hustotou (špatný cholesterol). Proto se EPA považuje za dobrý preventivní účinek na kardiovaskulární onemocnění. Hlavním zdrojem DHA a EPA je olej z hlubinných ryb, jako jsou sardinky, chobotnice, treska atd., které mají velké množství DHA a EPA.
Tuky bohaté na mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny jsou při pokojové teplotě kapalné a většina z nich jsou rostlinné oleje, jako je arašídový olej, kukuřičný olej, sójový olej, ořechový olej (tj. arganový olej), řepkový olej atd. nasycených mastných kyselin jsou při pokojové teplotě tuhé a většinou se jedná o živočišné tuky, jako je máslo, ovčí tuk, sádlo atd. Existují však výjimky. Například, ačkoliv je olej z hlubinných ryb živočišný tuk, je bohatý na polynenasycené mastné kyseliny, jako jsou EPA a DHA, a proto je při pokojové teplotě tekutý.
Klasifikace na základě míry, do jaké může uspokojit potřeby těla
(1) Esenciální mastné kyseliny
Zvířata mohou syntetizovat požadované nasycené mastné kyseliny a nenasycené mastné kyseliny, jako je kyselina olejová, které obsahují pouze jednu dvojnou vazbu. Mastné kyseliny s více dvojnými vazbami obsahující dvě nebo více dvojných vazeb se musí získávat z rostlin, proto se posledně jmenované nazývají esenciální mastné kyseliny, mezi nimiž jsou nejdůležitější kyselina linolenová a linolová. Kyselina arachidonová se vyrábí z kyseliny linolové. Kyselina arachidonová je prekurzorem většiny prostaglandinů, což jsou látky podobné hormonům, které mohou regulovat buněčnou funkci.
Nejlepším zdrojem esenciálních mastných kyselin je rostlinný olej, ale v řepkovém oleji a čajovém oleji je ho méně než v jiných rostlinných olejích. Obsah živočišných tuků je obecně nižší než u rostlinných olejů, ale relativně vzato, sádlo obsahuje více než hovězí a skopový tuk a drůbeží tuk více než sádlo. Mezi masy obsahuje kuřecí a kachní maso více než vepřové, hovězí a skopové. Obsah zvířecího srdce, jater, ledvin a vnitřností je vyšší než ve svalovině a obsah libového masa je vyšší než v mase tučném. Navíc je vyšší i obsah vaječného žloutku.
(2) Neesenciální mastné kyseliny
Většinu mastných kyselin si lidské tělo dokáže syntetizovat a nemusí je přijímat přímo z potravy. Tyto mastné kyseliny se nazývají neesenciální mastné kyseliny. Neesenciální mastné kyseliny jsou především nasycené mastné kyseliny. Přestože nasycené mastné kyseliny jsou neesenciální mastné kyseliny, jejich nadměrný příjem zvýší obsah krevních lipidů v těle. Jelikož však hrají nezastupitelnou roli ve vývoji lidského těla, zejména lidského mozku, pokud nejsou dlouhodobě dostatečně konzumovány, nevyhnutelně se to projeví na vývoji mozku. Proto by měl být příjem různých živočišných tuků a rostlinných olejů stanoven podle skutečných podmínek.